Pamatuji si, když mi moje babička říkala, za člověk by měl chodit za kulturou. A ona měla na mysli na mě divadlo a kino, ale v prvním případě hlavně divadlo. Protože moje babička, která měla sestru, tak ta její sestra hrála takové amatérské divadlo. A hrála ho v Praze a také velice často jezdila do Ostravy a do Brna. Musím uznat, mě je tedy potom logické, že babička dávala opravdu velikou přednost kultuře. A to hlavně divadlu. A musím se přiznat, že mě tato kultura vůbec nezajímala. A mě vůbec nezajímá divadlo, ale kdybych měla v kultuře vybrat, co by mě bavilo a kam bych měl pravidelně chodit, tak by to bylo kino.
Kino je opravdu velice zábavné, protože kino mě baví. A tam jsem chodila už jako malá holka. Do kina s námi chodili i moji rodiče. Proto je také ráda to, že jo kino velmi blízké a připomínám si tím opravdu příjemnou nostalgii, na kterou moc ráda vzpomínám. Já jsem hodně taková sentimentální a moc ráda vždy myslím na nostalgií. Takže vždycky, když jsem v kině, nevzpomínám na ty krásné chvíle s rodinou, když jsme tam chodili. Vždycky jsme tam chodili poslední sobotu v měsíci. V té době to ještě bylo docela drahé, takže jsem opravdu vděčná, že moji rodiče a mou sestru a bratra brali velice pravidelně za kulturou.
Nyní už mám vlastní rodinu a snažím se tento rituál dodržovat. Také se snažím o to, bychom chodili každou sobotu v měsíci tu poslední do kina a také se snažím, abychom vždycky alespoň dvakrát ročně s do nějakého divadla. Divadlem si vždycky připomenu svou babičku, která už bohužel není mezi námi, ale kterou jsem měla opravdu moc ráda, protože mě vzdělávala v oblasti kultury. A když jsme už u kultury, tak víte o tom, že jsou i jiné kultury, jako například různá náboženství a tak podobně? Je toho dost, že mnoho lidí si to ani neuvědomí. Já sama jsem také byla překvapená.